Kdo zavinil bolševické běsnění po únoru 1948?
http://hrebicek.blog.idnes.cz/c/203423/Pravda-o-sovetskem-Rusku-a-o-Voskovci-s-Werichem.html#t2
Nejsem nekritickým obdivovatelem avantgardy a W+V. Zároveň mám určitý smysl pro proporce. Něco mi říká, že tahle káva je příliš silná i pro kofeinistu mého ražení. Takže se Voskovce a Wericha zastanu. Udělám to samozřejmě "nemravně a věcně nesmyslně". Jinak to ani neumím. Zároveň se pokusím Robertův černobílý text maličko kolorovat. Pokud netrefím některý z odstínů, přijměte moji omluvu.
Za "bolševickou ideologii jejich lidových filmů", vidím něco jiného. První republika nebyla žádným rájem na zemi. V roce 1929 vypukla hospodářská krize. K nám dorazila se zpožděním, zato s dramatickými důsledky. Životně důležitý vývoz zboží téměř ustal. Přišla obrovská a neřešitelná nezaměstnanost se sociálními nepokoji. V oblastech s německou menšinou řádila krize nejhůře. Tamní Němci začali dávat nespokojenost najevo a pošilhávali po Hitlerovi, který se dral k moci.
Kultura na situaci celkem logicky reagovala. Jen těžko mohla zůstat apolitická a jen těžko mohla směřovat doprava. Pokud Robert uvádí, že V+W byli levicoví, má samozřejmě pravdu. Můžeme k nim připojit celé zástupy dalších umělců. Na druhou stranu mám problém se zařazením do škatulky komunistů a bolševiků. V divadelních hrách a filmech třicátých let (Robin zbojník, nebo Hej- rup!) nevidím bolševickou ideologii. Spíš reakci na hospodářskou krizi a snahu dát lidem naději v těžké době (píseň "Nashledanou v lepších časech!). A to je rozdíl.
Jak to bylo s Werichem a Sovětským Ruskem? Od Roberta jsme se dozvěděli, že Werich odcestoval na moskevský divadelní festival (1935). Po návratu se hrála "Balada z hadrů" a Werich ve svém "zločinném výstupu" zužitkoval bezprostřední dojmy z cesty. Čerpal z osobních zážitků, které porovnával s rozporuplnými zprávami o SSSR. Na jedné straně existovaly zprávy o hladomoru na Ukrajině, které se staly novinovým tématem o dva roky dříve. Na straně druhé byla stejná událost popisována úplně opačně: "Tvrdím Vám, že jsem ji viděl (Ukrajinu) jako zahradu plnou úrody." (Édouard Herriot- bývalý francouzský premiér,několikanásobný ministr, poslanec...) Podobných soust se s radostí zmocňovala brilantně zvládnutá a efektivní bolševická propaganda. Její kyselé plody sklízíme dodnes.
Werich mohl sotva tušit, že divadelní festival probíhá v Sovětském Svazu každý boží den. Především pro zahraniční návštěvy a mimo sál. Viděl to, co vidět měl. Fungující společnost, dobře vybrané, dobře živené a dobře prověřené lidi. Rusové byli odjakživa mistři kamufláže. Proto si doma dovolil žertovat na téma bídy, a hladu v SSSR. Rozhodně mu nešlo o nějakou propagaci komunismu. Ve stejné době vznikla písnička "Politické nebe na zemi". Připomenu ji: "Bratr Rus je Slovan, ale je tu votrava, že my chcem svý nebe mít aspoň trošku doprava..."
O ukrajinském hladomoru nebylo ve scénce (forbíně) ani slovo. Pokud se taková souvislost objevila v Robertově blogu, jde tak trochu o významový posun, který ještě umocňuje použití Werichových textů v kontrastu s fotografiemi obětí. Na okraj: na Robertových fotografiích nejsou oběti zamlčovaného hladomoru z let 1932-1933. Vidíme na nich důsledky událostí, které se odehrály o deset let dříve (1922)- tehdy s tím bolševici nedělali žádné tajnosti. Dokonce vydávali příspěvkové poštovní známky "na pomoc hladovějícím".
Jak se na Rusko díval svět? V době Werichovy návštěvy měl klapky na očích. Rusové tomu ze všech sil pomáhali. Stalinovo imperium právě otočilo o 180 stupňů a začínalo provozovat zdánlivě přívětivou zahraniční politiku. Najednou přestalo hrozit vývozem revoluce a Západ na novou hru s úlevou přistoupil. V roce 1934 byl SSSR přijat do Společnosti národů a postupně navázal kontakty s řadou států. Československo nezůstalo stranou. V roce 1935 jsme podepsali smlouvu o vzájemné pomoci v případě napadení Hitlerem. Moskvu navštívil předseda vlády Edvard Beneš, který žil v zajetí představ o mostu mezi Západem a Východem. Následující rok se v Praze producírovala sovětská vojenská delegace vedená generálem Alksnisem.
Ruská realita zůstávala normálním lidem vzdálená a nepochopitelná. Tehdy neexistoval Google. Nikdo neměl po ruce hromady dokumentů a fotografií ilustrující zločiny komunismu. Na pultech knihkupectví neležely Solženicynovy knihy o otrocké práci a mučení.
Myslíte, že by tenkrát někdo věřil příběhům, jako je tenhle? : V roce 1922 přijel do Prahy student Landsberg. Absolvoval vysokou školu, po návratu do Ruska vstoupil do armády a ve třicátých letech skončil ve spárech NKVD, která ho obvinila ze špionáže ve prospěch Československa. Brzy pochopil, že nemá nejmenší šanci. Situaci vyřešil v duchu nejlepších švejkovských tradic. Za svého řídícího důstojníka označil dávno mrtvého Františka Palackého. Mezi komplici uvedl Karla Havlíčka Borovského a historickou postavu rytíře Gőtze Von Berlichingena (1480-1562). Šlo o jeho poslední vtip v životě. Umíral rychle a bez publicity.
Sotva kdo mohl tušit, co dokáže všudypřítomná tajná policie. Koho by tenkrát napadlo, že je možné v rámci politických procesů soudit naprosto nevinné lidi, kteří se naučí přiznání jako text divadelní hry? Západní tisk se sice rozhořčoval nad jejich popravami, ale na druhou stranu věřil, že šlo o skutečnou opozici a spiklence proti Stalinově vládě. Z dnešního pohledu to můžeme samozřejmě považovat za naivitu, ale skutečná tvář režimu byla odkrývána dlouhé desítky let. Stačí jen připomenout masakr více než 20 000 Poláků v Katyni (a na dalších místech), ke kterému se Rusové přiznali až po půl století zatloukání. K tomu všemu jsme byli nepříjemně blízko, což se projevilo po válce.
Naše prababička vystihla hlavní příčinu komunistického převratu v Československu stručně a jadrně. V květnu se stávala nevrlou, chodila po kuchyni a mumlala: "Jó, šeříky, šeříky. Posranejma pometlama jsme je měli vítat!" Možná měla pravdu, jenže bylo pozdě a zřejmě by to nepomohlo. Jen škoda, že ji nepozvali na Jaltskou konferenci.
Teď ale vážně. Na svůj poválečný osud jsme si zadělali právě ve třicátých letech. Komunisté se v krizových třátých letech důsledně řídili heslem "Čím hůře, tím lépe." a všemožně podkuřovali těžce zkoušené "dělnické třídě". Velkou přihrávkou na komunistický smeč bylo selhání politických elit v období mobilizace a Mnichova. Gottwald tehdy získával snadné body. V Parlamentu prohlásil: Lid chtěl bojovat, armáda chtěla bojovat. Celý národ chtěl svoji zemi bránit všemi prostředky." Co na tom, že pár let předtím řečnil o české militantní buržoazii, která zbrojí proti německým dělníkům. Co na tom, že naši komunisté později sabotovali boj proti Německu (do roku 1941). Tyhle kotrmelce si později nikdo nepamatoval.
Vliv komunistů ještě zesílil na konci války, kdy obyčejní lidé vnímali Rusy jako osvoboditele. To byla pro komunisty reklama k nezaplacení. Přesto nic neponechali náhodě. V dubnu 1945 prosadili Košický vládní program a během krátké doby ovládli armádu a vnitro. Bolševický převrat ve skutečnosti proběhl potichu a tři roky před únorem 1948. Ten už představoval pouhou tečku. Po celou dobu se tvrdé komunistické jádro opíralo o Stalinovu podporu.
Komunisté prostě vytěžili maximum z výsledku války, poválečné atmosféry a rozdělení sfér vlivu. Vzniklo tak ideální prostředí pro činnost vrahů, jakými byli Bedřich Reicin, prokurátor Josef Urválek, nebo soudce Karel Vaš. Posledního z jmenovaných soudruhů můžete dodnes potkávat v Praze. Justiční vražda generála Heliodora Píky ho určitě netrápí. Do takové společnosti nebudu Voskovce a Wericha zatahovat.
Petr Lukeš
Přežil jsem setkání s Městskou policií.
Kolty Městské policie nakonec zůstaly v pouzdrech, ale infarkt mě obcházel hned několikrát. Ráno jsem vyrazil z centra Prahy na domluvenou schůzku s mimopražským dodavatelem. Zatímco jsem kličkoval Prahou ke Kobylisům, jeho naložený Tranzit supěl od Hradce. Jsem skoro na místě. Odbočuji k našemu oplocenému areálu a narážím na vozovou hradbu.
Petr Lukeš
Domorodci a developer.
Pro kanceláře už není v Praze kam plivnout. Nové přibývají jako houby po dešti. Když se vyskytne překážka v podobě platného územního plánu, prostě se plán za zády lidí ohne. Vždyť jde jen o nějaké barvičky a písmenka. Protistrana (investor, magistrát, městská část, zpracovatelé projektu) vychází z jednoduchého předpokladu. Prostý domorodec sedí doma, žvýká kůže a pomocí lukové vrtačky rozdělává oheň. Pendrek tomu rozumí. Neví, nezná, neumí.
Petr Lukeš
Mrakodrap na Litochlebském náměstí dostal "stopku".
Máme zkušenosti s pražskou mafií jednající ruku v ruce se spřátelenými politiky. Rovněž tak s řadou tvárných úředníků vyzbrojených razítky. Jedno mají společné: předpokládají, že se občan zachová jako nemyslící trouba, kterému zacpou hubu rohlíkem máčeným v pančovaném rumu. Záměr výstavby stometrového mrakodrapu v parčíku nás zaměstnává pátým rokem. Mafiánská část příběhu, která souvisí s prodeji obecních pozemků pod cenou, zatím u soudu neskončila. Možná bude součástí něčeho daleko většího. Vlastní záměr výstavby soudní síní prošel. Dostali jsme ho až před Nejvyšší správní soud v Brně.
Petr Lukeš
Zmočení nepoctivých konšelů v řece Vltavě.
V zákonech se tenkrát každý vyznal. Na viditelném místě visel pražský loket, nepoctivec se vykoupal ve Vltavě za přihlížení davu a kousek od Bulhara stála šibenice pro delikventy, kteří přece jen nepochopili. Dnešní praxe je jiná. Zákonů máme, že by se jimi dalo dláždit. Nikdo je nečte. Místo katových pacholků a košatinky s lumpem spatříte na Karlově mostě dav turistů. Šibenice zmizela, zato se můžete U Bulhara dosyta nalokat výfukových plynů. Dávné tradice mají něco do sebe. Proč se k nim, alespoň z části, nevrátit?
Petr Lukeš
Díky Vám, světlonoši svobody a demokracie.
Nemusím stát frontu na mandarinky a mám za to být vděčný. S dojetím otvírám dveře lednice. Jsou tam, s láskou pěstované, čtyřicet let odpírané sladké plody svobody. Dokonce i banán se krčí v přihrádce. Mandarika a banán, říšské jablko a žezlo, výdobytek demokracie.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
USA pozastavily dodávky bomb Izraeli. Nechtějí krveprolití v Rafáhu
Spojené státy odložily plánovanou dodávku munice Izraeli a kvůli jeho operacím v Rafáhu na jihu...
Výnosy z ruských aktiv půjdou na zbraně pro Ukrajinu, shodli se zástupci EU
Zástupci členských zemí Evropské unie se ve středu v Bruselu v zásadě shodli, že výnosy z ruských...
LoopX s pohádkovými zisky. Podvodníci vylhali kryptoměnu, zadržený je i Čech
Rakouská policie ve spolupráci s úřady v dalších zemích zadržela šest lidí podezřelých z rozsáhlého...
Hrozba bombových útoků na Slovensku se nepotvrdila. Školy ve čtvrtek otevřou
Úterní hrozba pumovými útoky na více než 1 500 škol na Slovensku se nepotvrdila, vyučování bude ve...
Večerní parťák na koupací rituál: Vyhrajte balíček od sebamed Baby
Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...