Bůh nám buď milostiv. Vít Bárta prohlásil, že bude bojovat za zlepšení politické kultury. Nezůstalo jen u toho. „Za dobu, co se pohybuji v politice jsem si nikoho nenahrál“, uvedl v televizních Otázkách Václava Moravce. V tu chvíli se můj nedělní oběd málem vydal na výlet. Ale co když je to jen taková hra se slovy? Bárta, který s půl milionem zachází tak, jako normální smrtelník s pětistovkou přece nemá zapotřebí někoho fízlovat. Na špinavou práci má lidi. Svého času k nim patřili i další aktéři soudního procesu: Kristýna Kočí, Jaroslav Škarka, Tomáš Jánský, či neohrožený reportér Radek John. Výše jmenovaní lovci dinosaurů se dopustili řady prohřešků v revíru, který znám jako své boty. V novinách dostal přiléhavé označení: Jihoměstské Palermo.
Vít Bárta
nechal opakovaně fízlovat lidi na Praze 11. Takzvané „sledování politiků“ probíhalo v letech 2006-2007. Sledovaní lidé mohli ohrozit karieru a zájmy novopečeného starosty Dalibora Mlejnského (ODS) - kamaráda Víta Bárty.
http://lukes.blog.idnes.cz/c/212472/Kdo-stal-za-sledovanim-ABL-Byl-to-starosta-Mlejnsky-ODS.html#t2
Druhé sledování probíhalo v roce 2010. Bártovi fízlové tentokrát monitorovali aktivity obyvatel vystupujících proti čachrům s městskými pozemky a zahušťování výstavby. Část materiálů z této podařené akce jsem viděl díky tomu, že je novináři MF Dnes předali mým přátelům (sledovaným „objektům“).
Kristýna Kočí
V únoru 2010 se v časopisu „Pražan“ (stranický tisk VV) objevil článek pravdomluvné Kristýny Kočí. Dotyčná dáma vyslovila podezření, že se jedno z místních občanských sdružení dopouští korupce. Přemohl jsem vrozenou lenost a napsal mail: „…Oč opíráte svou domněnku? Kdo je podezřívá? Situaci okolo Roztyl sleduji a takové tvrzení ve mně vyvolává možná silnější emoce, než jen prostý údiv.“ Slečna redaktorka kupodivu odpověděla. Její zdroj se obává negativních reakcí a jako redaktorka ho musí chránit. Dále pokračovala: „Velmi ráda bych tyto osoby zveřejnila. Již jsem k tomu byla několikráte vyzvána, označena za lhářku apod. I proto jsem ony dotyčné opakovaně urgovala a prosila je o zveřejnění, ale chápu, že mají strach…“
Strach jsme měli mít my. Tohle svinstvo vyšlo přesně v době, kdy mé přátele (včetně rodinných příslušníků) sledovala Bártova ABL.
Jaroslav Škarka
Účastník Bártových sledovaček na Praze 1. V letech 2006/2007 kroužil okolo občanských sdružení na Jižním Městě a předstíral zájem o spolupráci. Zřejmě nechodil sám. ABL z jeho návštěv pořizovala fotodokumentaci, jejíž fragmenty se později objevily v novinách. Monitorování aktivních odpůrců místních kmotrů mělo svou cenu. Zkuste si domyslet, pro koho. Pokud se vám nepodaří přijít záhadě na kloub, vyhledejte některý z mých starších blogů.
Radek John
Zuřivý reportér se na Jižním Městě objevil v lednu 2007. Právě ve chvíli, kdy Bártova ABL fízlovala bývalou starostku Martu Šorfovou. Jeho reportáž by měla být zařazena do zlatého fondu televizních dezinformací. Údajně se pokusila nevýhodně pronajmout pozemky u ulice Ryšavého. Ve skutečnosti by pronájem přinesl 230 milionů za 25 let. Transakce navíc počítala s dohledem nad tím, co na místě vyroste (dům pro seniory, sportovní hala…). Dalibor Mlejnský, prodloužená ruka Bémova magistrátu a nástupce Šorfové ve funkci starosty, rozhodl o pár měsíců později jinak. Pozemky prodal za 105 milionů. Trochu málo. Zvláštní, že? Území směřuje k masivnímu zahuštění, kterému jde radnice ochotně na ruku…
Tomáš Jánský
Svědek, který dostal u soudu s Bártou a Škarkou pokutu. Nějak se mu nechtělo vypovídat o svém vztahu k ABL. Detektiv. Později řidič na ministerstvu dopravy, odkud odešel po skandálu se „štěnicí“ ve vozidle příliš samostatného ministra Pavla Dobeše. Jánského zároveň známe jako špatně utajeného autora provokační nahrávky, která měla dokázat, že Škarka nabízí peníze výměnou za diskreditaci Víta Bárty.
Na Praze 11 se Jánský účastnil výběrových řízení v oblasti bezpečnosti. Na jeho aktivity docela pěkně pasuje Bártův proslavený koncept pseudokonkurenčních společností.
To není vše. V září 2010 byli při distribuci našich novin napadeni a zastrašováni dva kolegové z Hnutí pro Prahu 11. Akci velel hromotluk, kterého jistila skupina svalnatých kumpánů. Incident skončil zničením fotoaparátu RNDr. Zdeňka Kvítka a roztrháním několika výtisků novin. Přivolaná policie případ šetřila jako přestupek. To víte, tvrzení proti tvrzení. Útočník se prohlásil za napadeného. Kdyby si policie dala trochu záležet, přišla by na to, že si z ní dělá šoufky bývalý šampion v thaiském boxu. Ke cti ji slouží, že dokázala zjistit alespoň jeho jméno. Byl jím Tomáš Jánský. Stejné jméno jsme dohledali v představenstvu 1. Jihoměstské a.s., tedy společnosti zřizované Mlejnského radnicí. Myslím, že to svědčí bezstarostnosti místních kmotrů...
Popisované události představují jen docela mělký ponor do světa reálné české politiky. Aktéři soudního přelíčení dosud krmili veřejnost poměrně nestravitelnou kaší složenou z různých vnitrostranických šarvátek. Se zájmem budu sledovat odvolání nepravomocně odsouzených a další kolo soudního projednávání.
Na závěr si dovolím vyslovit názor na probíhající reformy. Chybí jim jedna podstatná věc: důvěra lidí. Pokud si každý nezamete před vlastním prahem, je reforma odsouzena ke krachu. Koště by si měly opatřit politické strany, stejně jako Policie ČR, Státní zastupitelství a soudy.
