Zapomenuté oběti "Velké války".

12. 11. 2013 14:45:16
Bývalá litochlebská náves již neexistuje. Jediné, co po ni zbylo, jsou pomníky padlým a tři desítky lip vysazených okolo pietního místa. Lip bylo původně o něco víc, ale příroda udělala probírku a rozhodla, které přežijí a které ne. Stejnou probírku udělala i mezi zdejšími obyvateli. Ti, kteří lípy sázeli, následovali své příbuzné a přátele zmizelé na bojištích První světové války. O válečných osudech místních víme jen málo. Zůstala nám pamětní deska ve vstupní chodbě staré chodovské školy a možná ještě hrst vzpomínek v rodinách starousedlíků, kteří přišli ve "Velké válce" o některého ze svých příbuzných. Termín „Velká válka“ už téměř nikdo nepoužívá. Přišla ta druhá a ještě ničivější.

Proces zapomínání byl zahájen ještě před podpisem příměří. Mladé Československo se ocitlo v táboře vítězné Dohody, nadšeně slavilo 28. říjen a den, kdy umlkly zbraně nikoho nezajímal. Válečné události se připomínaly v souvislosti se vznikem republiky a bojovými zásluhami legií. Na osudy Čechů v armádě rakousko-uherské monarchie se programově zapomínalo. Nehodili se. Žádná spolehlivá statistika, která by vyčíslila, kolik se jich nevrátilo domů, neexistuje. Střízlivým odhadem šlo o 150 000 mužů. Ti šťastnější mohli vzpomínat v soukromí a prohlížet stará vyznamenání uložená v krabici od bot. Na veřejnosti je nosit nemohli. Podle nových zákonů jim za to hrozila pokuta.

Procesu zapomínání napomohlo i nešťastné rozhodnutí z devadesátých let, kdy byla zlikvidována valná část personální dokumentace, která se vztahovala k vojenské kariéře obyčejných vojáků. Pokud dnes hledáte jejich osobní spisy (kmenové listy) uspějete jen zázrakem.

Konkrétní informace nezískáme ani na stránkách Ministerstva obrany věnované evidenci válečných hrobů. Obsahuje fotografii pamětní desky z chodovské školy a seznam padlých, přes který můžeme pokračovat do detailu jednotlivých osob. Po jeho rozbalení zjistíme, že jsme se ocitli ve slepé uličce. Kromě jména zde vyčteme jediný a ještě nesprávný údaj. Příčina úmrtí: jiné.

Něco ale přece jen víme. Místní většinou rukovali k 28. pěšímu pluku. Osudy pluku "Pražských dětí" jsou natolik zajímavé, že se staly námětem historické literatury a jeho válečné nasazení docela poutavě popisují Josef Fučík a Josef Vričan. Můžeme si tak udělat obrázek o všech bojištích, kterými český voják „Velké války“ prošel.

Podle pamětní desky ve staré škole zahynulo v letech 1914-1918 celkem 39 místních obyvatel. Z "Kartotéky padlých 1. světové války" uložené ve Vojenském historickém archivu můžeme zjistit alespoň něco. Přes to, že není ani zdaleka kompletní, obsahuje základní vodítka k rozluštění smutného osudu místních.

První padlé přinesl rok 1914 a srbská fronta, kde u Šabace zahynul šestadvacetiletý Bedřich Krákora (8.11.1914). Pravděpodobně sloužil v řadách II. praporu, 28. pěšího pluku, jehož podstatná část bojovala někde zcela jinde- na ruské frontě v Haliči. Srbská anabáze stála život přinejmenším šesti Chodováků: Františka Černého, Josefa Hráška, Karla Vrbovce, Františka Radličky a dalšího Krákory – , tentokrát Antonína. V albánském tažení přibyly nové oběti - Františkové Matějovský a Smolík.

Tanec smrti nepřestával. Haličská fronta si vybrala další díl a nejméně pět životů. Josef Ježdík se setkal s věrným průvodcem vojsk - břišním tyfem a zápalem plic. Josef Černý, Václav Větrovský a František Chrudimský zmizeli beze stopy. V jediném případě můžeme předpokládat existenci hrobu. Václav Vinecký zemřel 14. června 1916 ve III. posilové nemocnici a byl pochován na vojenském hřbitově Lvov – Lyczakov do hrobu číslo 3071.

Největší oběti přinesli chodováci na italské frontě během obranných bitev na Isonzu (Soči). Naši vojáci bojovali v řadách již zmíněného 28. pěšího pluku, ale také u 8. zeměbraneckého pluku a 4. pluku císařských myslivců. Dobová literatura jejich tehdejší působení hodnotila trochu jinak, než Jaroslav Hašek: „stáli tam jako skála v moři.“ S obdivuhodnou vytrvalostí odolávali daleko početnějšímu protivníkovi a za cenu strašných obětí vzbuzovali respekt na obou stranách fronty. Znovu za to zaplatili: 29.7.1915 zmizel beze stopy Josef Javůrek. V bojích u San Michel (někdy mezi 17. a 22. listopadem 1915) zahynul Jan Srna. František Birnbaum padl 5. června 1917 u Gorice, v bojích na kótě 171. Na stejném místě, kde zahynul v listopadu předcházejícího roku Josef Smolík. Během 5. června padl i Václav Ježdík. 28. května 1917 zahynul v bojích u San Giovanni Karel Friš a opět to nebyla jediná ztráta rodiny. Z bojiště se nevrátil ani Antonín Friš, který padl někdy v roce 1917.

Několik měsíců před koncem války zemřeli dva Řehákové – František se ještě vrátil domů, ale už ve druhé polovině dubna 1918 měl pohřeb na hostivařském hřbitově. Josef, který padl do zajetí a vstoupil do ruských legií, zemřel o měsíc později (19.5.1918) v čeljabinské nemocnici. Pro posledního si přišla smrt až po uzavření příměří. Antonín Šindelář zemřel 30. prosince 1918 patrně na následky zranění komplikované zánětem ruky a zápalem plic.

O ostatních padlých nevíme nic. Vlastně ani nevím, jestli vědět chceme.

(text ke Dni veteránů a vzpomínkovému setkání na Litochlebském náměstí v Praze - Chodově)

Autor: Petr Lukeš | úterý 12.11.2013 14:45 | karma článku: 19.46 | přečteno: 829x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 29.69 | Přečteno: 582 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 302 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 527 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2180

Hledám odpovědi. 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...